You are in Oslo, Norway
Příběh vázy Savoy
Napsal JAN MICHL
This page is a part of Jan Michl's web-site
The following text is in Czech.
For the English version of this text, click here.
Clanek byl puvodne
uverejnen jako Michl, J. "Alvar Aalto: Savoy Vase, 1936."
In Contemporary Masterworks,
red. Colin Naylor.
716-17. Chicago and London: St. James Press, 1991.
Zde
publikovana ceska verze vysla v casopise Umeni a
remesla (1, 1997): 57-59, pod nazvem "Pribeh vazy
Savoy. Design: Alvar Aalto, 1936".
Design: Alvar Aalto, 1936
RESTAURACE. Tato sklenena vaza neobvyklych
proporci i tvaru dostala jmeno podle nove luxusni
restaurace v centru Helsinek, zvane Savoy, otevrene v
roce 1937, pro niz Alvar
Aalto se svou zenou Aino navrhl
specielni nabytek a vybaveni. Restaurace byla umistena v
nejvyssim poschodi nove budovy Prumysloveho Palace,
mela vlastniho livrejovaneho cernosskeho portyra a
restauracni terasu nad prilehlym parkem. Vazy, umistene
uprostred kazdeho stolu, patrily k nejnapadnejsim rysum
restaurace. Svym sirokym zahybovitym otevrenim
umoznovaly aranzovat apartnim zpusobem velke
mnozstvi kvetin najednou, coz dale podtrhovalo
luxusnost restaurace. Vazy mely navic dve vyrazne
funkcni prednosti. Nejenom ze byly prakticky
neprevrhnutelne; jejich vyska zaroven dovolovala
aranzovat kvetiny v nizke urovni, takze nezakryvaly
hosty na protejsi strane stolu. Dalsim prvkem, ktery se v
interieru primo vztahoval k formam vaz byl stul
ledvinoviteho tvaru na siroke noze, stojici uprostred
restaurace jako jeji centrum.
SVETOVA VYSTAVA. Vaza ale nebyla puvodne
navrzena pro tuto restauraci. Byla soucasti serie navrhu
na vazy a misy, jimiz Alvar Aalto obeslal - a vyhral -
soutez, zorganizovanou prednimi finskymi sklarnami
Karhula Iittala. Hlavnim cilem souteze bylo ziskat
navrhy na nove objekty, vhodne jako exponaty na
parizskou svetovou vystavu o rok pozdeji. Aalto se
zucastnil souteze radou
skicovitych
a v nekolika
pripadech az exhibicionisticky
nonsalantnich
kreseb, z
nichz nektere pripominaly kolazovou techniku
kubistickych zatisi, a sve navrhy podal pod svedsky
psanou kapriciozni znackou Eskimoerindens
Skinnbuxa, t.j. "Eskymacciny kozene kalhoty". Skupina
asi deseti sklenenych objektu z teto serie, od plytke
misy az po priblizne jeden metr vysokou vazu byla potom
podle Aaltovych skic vyrobena a poprve vystavena v lete
1937 na parizske svetove vystave ve finskem pavilonu
(postavenem mimochodem podle navrhu, se kterym Aalto
vyhral narodni soutez v roce 1936). V temze roce bylo
nekolik vaz ze serie 'Eskymacciny kozene kalhoty'
vybrano pro restauraci Savoy, a nejpopularnejsi z nich se
pozdeji stala znama jako Savojska vaza.
VYROBA. Aaltuv vitezny navrh, jak se ukazalo, nebyl bez technickych problemu. Aalto chtel nechat vazy tvarovat foukanim do forem vytvorenych z tenkych ocelovych pasu, zformovanych do uzavreneho bohate zvlneneho tvaru, ktery drzela na miste rada ocelovych koliku. Slo mu o to, aby bylo mozne formy snadno predelat. Aalto se osobne zucastnil prvnich vyrobnich pokusu, ale nakonec bylo nutno nejostrejsi krivky modifikovat, a fomy do nichz byly sklenena bublina foukana vyrobit ze dreva. Tato technologie byla potom pouzivana az do roku 1954, kdy byly drevene formy nahrazeny formami z litiny. Puvodni vyska Savojske vazy byla 140 mm a od roku 1937 byla vyrabena v pruzracne, hnede, azurove modre, zelene a kourove zbarvene verzi. V padesatych letecha byla serie obohacena o opalove, kobaltove modre a rubinove barvy, a v sedesatych letech byly na trh dany jak vetsi tak mensi verze vazy. Sklarna Iittala, ktera doposud vyrabi jak Savojskou vazu tak i dalsi vazy ze serie, pouziva oznaceni 'Aalto' pro celou serii, a rozlisuje mezi ruznymi typy pouze prostrednictvim vyrobnich cisel.
TVAR. Nepravidelne vlnive linie Savojske vazy delaji samy o sobe na prvni pohled dojem vytvarneho vrtochu. Pri pohledu zblizka se vsak ukazuje, ze maji sve logicke misto jak v kontextu Aaltova dila tak v sirsi souvislosti soudobeho moderniho umeni. Zvlnene linie a tvary vaz nejvic pripominaji Aaltovy experimentalni reliefy z ohybaneho laminovaneho dreva, ktere chapal jako samostatne estetiske objekty. Aaltuv zajem o zvlnene, 'organicke' formy dosel architektonickeho vyrazu v jeho akusticky promyslenem navrhu prednaskove sine mestske knihovny v Viipuri z roku 1935, kde strop dlouhe uzke mistnosti opatril zvlnenym vyrazne expresivnim drevenym podhledem. V Aaltove svete tvaru probihalo zrejme vzajemne krizeni mezi vlnivymi formami nejruznejsich meritek a ucelu. Zatimco jeho technicko-esteticke experimenty s ohybanym laminovanym drevem ukazuji, jak se zda, smerem k jeho stropu ve Viipuri, tvary Savojske vazy zrejme inspirovaly jeho vitezny navrh pro interier finskeho pavilonu na New Yorkske svetove vystave v roce 1939: vlnive steny vazy se vyklaneji podobnym zpusobem jako jeho monumentalni zvlnena vystavni stena pavilonu. Zvlnene roviny Aalta zrejme esteticky fascinovaly nezavisle na jejich funkcnim vyuziti.
INTREPRETACE. Vlnive linie Aaltovych vaz a mis jsou casto davany do souvislosti s charateristickymi tvary finske krajiny s nekonecnou spoustou jezer. Take zvlnene letokruhy stromu v mistech kde vyrazeji vetve byly zminovany jako mozny zdroj inspirace. Jini videli v nepravidelnych formach Aaltuv zamer zachytit beztvarost tekutiny, kterou vazy obsahovaly. Kritici poukazovali take na to, ze 'organicky' motiv Aaltovych forem lze najit uz v secesnich navrzich Eliela Saarinena, nejvyznamnejsiho finskeho architekta pred Aaltem. Serie vaz a plytkych mis nepravidelnych formem, vyrobena v roce 1935 predni svedskou sklarnou Orrefors, byla rovnez uvadena jako zdroj inspirace. Aalto sam pry naznacil, ze krivky vazy ho napadly pri pohledu na tvar kaluze. Jmeno jeho soutezniho navrhu na druhe strane naznacovalo souvislost s kozenymi nohavicemi. Konecne neni v teto souvislosti bez zajimavosti, ze slovo 'aalto' znamena ve finstine 'vlna'.
Na mnoha z techto moznych cteni asi neco je. Je nicmene pravdepodobne, ze rozhodujicim impulsem, ktery otevrel pole pro organicke formy Aaltovy modernisticke estetiky nebylo v prvni rade to, ze podobne krivky jsou charakteristicke pro pobrezi finskych jezer, ze je lze nalezt v letokruzich stromu, secesnich navrzich od Saarinena, svedskem souboru z Orrefors, obrysech kaluzi ci kozenych nohavic. Rozhodujicim impulsem byla nejspis avantgardni prestiz soucasneho modernistickeho abstraktniho malirstvi a socharstvi, jehoz jedna vetev se vyvijela prave organickym smerem. Lze rici, ze od dvacatych let byl hlavnim pramenem nove formalni reci modernisticke architektury a designu esteticky svet post-kubistickeho abstraktniho umeni. Aaltova organicka alternativa v modernistickem uzitem umeni mela, zda se, sve pozadi v anti-geometrickem idiomu vytvorenem abstraktnimi sochari a maliri jako Hans Arp, Juan Miró a dalsi. Spojeni mezi internacionalnim abstraktnim umenim a formami Savojske vazy, ac vitalni, bylo ale neprime, a napaditost, s niz Aalto konkretne uplatnil a rozvinul tento organicky idiom svedci o jeho vytvarnem mistrovstvi a suverenite.
PATRONACE. Okolnosti vzniku Savojske vazy jsou
zajimave take jako priklad patronace umeni v dobe
modernismu. Od poloviny tricatych let byla Aaltova
kariera spojena se dvema finskymi privrzenci
modernisticke estetiky s klicovymi pozicemi ve finskem
prumyslu i spolecnosti, s manzely Gullichsenovymi.
Maire
Gullichsenova
se narodila v rodine Ahlströmu,
kterym patrila rozsahla prumyslova korporace nesouci
jejich jmeno, a jak Maire tak jeji manzel Harry, ktery
byl v roce 1932 jmenovan predsedou rady reditelu
Ahlströmovy korporace, se stali Aaltovymi patrony a
blizkymi osobnimi prateli. To oni Aalta 'objevili', udelali
ho v hlavnim meste znamym, a zprostredkovali mu
vyznamne zakazky. Take puvod Savojske vazy je uzce
spojen s vlivem Gullichsenovych. Ahlströmova korporace
vlastnila mimo jine jak sklarny Karhula-Iittala, tak i
Prumyslovy palac s restauraci Savoy. Maire
Gullichsenova byla jednou z iniciatorek podniku Artek,
ktery spolu s Aaltem zalozila v roce 1935 a ktery mel za
ukol vyrabet a distribuovat Aaltovy vlastni navrhy (o
Aaltovi bylo znamo, ze zcela postradal podnikatelske
nadani). Uz jako spoluvlastnik Arteku byla Maire clenkou
poroty v Karhula-Iittala, ktera udelila prvni cenu znacce
Eskimacciny kozene kalhoty. Bylo pravdepodobne
take jeji zasluhou, ze Aalto dostal zakazku pro Savoy, a
ze restaurace byla zarizena Aaltovymi vazami a misami.
Neobvykla aliance mezi avantgardnimi designery a prislusniky mocenske elity se stala charakteristickou pro finsky design zejmena v povalecnych letech. Aaltova Savojska vaza stoji na pocatku epochy, v niz se Finsko stalo jednou z velmoci v oblasti uziteho umeni a designu.
Keinänen,
Timo. "Alvar and Aino Aalto as Glass Designers." In Alvar and Aino Aalto as
Glass Designers, edited by Satu Grönstrand et al., Sävypaino: Iittala Glass Museum, 1988 (sine pag.).
Pearson, P. D. Alvar Aalto and the International
Style. New York, Whitney Library of Design, 1978.
Quantrill, Malcom. Alvar Aalto: A Critical Study.
1 ed., London: Secker & Warburg, 1983.
Schildt, Göran. Alvar Aalto: The Decisive Years.
New York, Rizzoli, 1986.
Wrede, Stuart. "An Archeology of Aalto."
Progressive Architecture 58 (April 1977): 57-64.
Autorovu anglickou recenzi knihy
Finnish Modern Design (Aav and Stritzler-Levine, eds., Yale University Press, 1998)
lze nalezt zde
Autorovy dalsi ceske clanky online:
"Modernismus versus historismus dnes (1980)"
"Regulace esteticke kvality a soutez"
"Dva ruzne osudy: Uzite umeni a prumyslovy design v socialistickem Ceskoslovensku"
Viz tez delsi anglicky text o institucionalnim pozadi ceskoslovenskeho uziteho umeni:
Institutional Framework Around Successful Art Forms in Communist Czechoslovakia.
Vsechny autorovy clanky online
Autorovo pracoviště:
NTNU / NORWEGIAN UNIVERSITY OF SCIENCE AND TECHNOLOGY Gjřvik, Norsko